Přímá volba prezidenta?

Hlavně v souvislosti s předvolební kampaní se v první polovině roku 2002 začala stále častěji zmiňovat otázka přímé volby českého prezidenta. Koalice si přímo volbu prezidenta dokonce zvolila za jedno z hlavních předvolebních témat. Vzhledem k tomu, že i vítězná ČSSD prosazuje přímou volbu hlavy státu, dá se očekávat, že v budoucnu bude  český prezident skutečně vybírán – přímo – občany. Zdlouhavost legislativního procesu – a zvláště v případě takto zásadního konstitučního zásahu – bude mít ovšem za následek, že první nástupce Václava Havla získá svůj mandát dosud „tradičním“ způsobem, tedy společnou volbou poslanců a senátorů. První přímo zvolený prezident proto bude vybrán s největší pravděpodobností až v roce 2008 a naši zákonodárci tak mají dostatek času, aby připravily skutečně vyhovující model volby hlavy státu. A měli by při tom (a jistě budou) naslouchat i radám a návrhům ústavních právníků.

Na sklonku roku 2001 uveřejnil doc. Vojtěch Šimíček v Politologickém časopise (4/2001, str. 388 – 91) článek ve kterém přehledně shrnuje výhody a nevýhody přímé volby prezidenta a na závěr prezentuje vlastní rámcový návrh modelu prezidentské volby. Shrňme si tedy nejprve výhody:

1. Prezident jako hlava státu získává díky přímé volbě i silnější mandát a legitimitu

2. Prezident má sehrávat integrující roli ve společnosti a je proto lepší, když reprezentuje většinu občanů než jen aktuální většinu v Parlamentu

3. Prezidentem by měla být zvolena silná (a charismatická) osobnost, která dokáže oslovit občany napříč politickým spektrem

4. Přímá volba prezidenta potlačuje vliv politických stran na volbu, zvolený kandidát je sice podporován politickou stranou či stranami, musí ale současně respektovat širší zájmy občanů

5. Došlo by alespoň k posílení přímé demokracie

6. Omezuje se riziko patové situace (ke které došlo na Slovensku v roce 1999)

Toto jsou sice na první pohled všeobecně uznávané přednosti přímé volby, nicméně zkusme se na ně jednotlivě podívat zblízka.

1. Mandát a legitimita prezidenta by byly jistě silnější, má to však znamenat, že americký prezident má slabý a málo legitimní mandát, protože byl zvolen – formálně vzato – nepřímou volbou (nesmíme v této souvislosti zapomínat na to, že co do počtu voličů byl současný americký prezident G. W. Bush svým demokratickým rivalem poražen!). Stejně tak mandát nepřímo zvoleného italského prezidenta by měl být – a ústavně je tak v podstatě koncipován – velice slabý, současný italský prezident Ciampi však váhou své osobnosti dává prezidentskému úřadu velkou vážnost.

2. Integrující role prezidenta je bezpochyby významná, otázkou ale zůstává, zda se na naší politické scéně objeví osobnost, která bude schopna tuto roli plnit alespoň vzdáleně podobným způsobem, jako tak činil a činí Václav Havel (a že ani v tomto směru se tento „symbol“ revoluce nevyhnul kritice).

3. Požadavek na silnou a charismatickou osobnost v sobě (imanentně) obsahuje nebezpečí zvolení populisty, populisty s nadstandardní majetkovou základnou, anebo – ještě hůře – populisty s mediálním zázemím. Já osobně si dokáži velice dobře představit, jak Vladimír Železný díky „své“ TV Nova, a své perfektně zvládnuté – a demagogií překypující – rétorice, získá prezidentský mandát. O tom, zda je tato (bezpochyby) silná a charismatická osobnost s vlastním „mediálním arzenálem“ schopna uspět uvidíme již v podzimních senátních volbách.

4. Potlačení vlivu politických stran je v této situaci skutečně možné, což je ve společnosti, kde se politické strany netěší největší podpoře zřejmě pozitivní moment. Obávám se, že toto pozitivum by bylo vykoupeno hrozbou zvolení populisty, jak jsem popsal v předchozím bodě.

5. Přímá volba by pochopitelně posílila formu přímé demokracie, patří ovšem k nejstarším politicko-filosofickým sporům otázka, zda je to žádoucí. Je skutečně přímá demokracie ideál, ke kterému chceme směřovat?

6. Hrozba patové situace sice teoreticky hrozí, přesto se domnívám, že naše demokracie – přes svou těžko zpochybnitelnou křehkost – je již dostatečně vyspělá na to, aby případný pat byl pouze přechodnou a velice krátkodobou záležitostí.

Přestože si netroufám tvrdit, že jsem všechny uvedené výhody přímé volby prezidenta dokázal vyvrátil, domnívám se, že z uvedených důvodů je patrno, že většina uváděných výhod přímé volby je přinejmenším diskutabilní!

A to jsme ještě nezmínily nevýhody přímé volby. Vojtěch Šimíček je shrnuje následujícím způsobem:

a) Přímá volba prezidenta koresponduje spíše s prezidentskou formou vlády, nikoli s parlamentní formou vlády

b) Přímá volba sice zvýší legitimitu prezidenta, ale bez zvýšení jeho pravomocí sama o sobě nic neznamená

c) Přímá volba nezaručuje automaticky zvolení apolitického či nadstranického kandidáta, politické strany budou mít na volbu vždy určitý vliv

d) Přímá volba je finančně nákladná

e) Zavedení přímé volby prezidenta znamená další zvýšení počtu voleb, což vede k „únavě voličů“ a tím pádem klesající volební účasti

Tyto argumenty jsou, myslím, vše-říkající, snad bych jen poznamenal, že zavedení přímé volby prezidenta bez konstituční reformy (a skoro se mi chce říci revoluce) – která není historicky ani racionálně zdůvodnitelná – by ztrácelo jakýkoliv smysl a bylo by pouze populistickým gestem, které by se řídilo pořekadlem, v němž hlavní roli hrají vlk a koza.

V závěru svého článku Vojtěch Šimíček navrhuje zachování statutu qou – tedy ponechání dnešního volebního shromáždění (Poslanecká sněmovna + Senát), doplněného o zástupce krajů. Přestože se domnívám, že autorova představa o posílení plurality volebního shromáždění (například o některé regionální síly) je víceméně iluzorní, považuji toto řešení za daleko lepší než neopodstatněné zavedení přímé volby prezidenta.

4 komentáře u „Přímá volba prezidenta?

  1. Saša

    Přímá volba není dobré řešení.

    Bylo by to podobné jako s volbou senátorů. Nějaká strana by musela někoho nominovat a občané by mohli vybírat

    jen z nominovaných, a to dvoukolově. Takže žádná záruka toho, že se tam dostane ten, koho by tam občané rádi

    viděli. Naopak velké nebezpečí, že tam bude sedět "menší ze dvou zel". Nedělejte si o přímé volbě iluze – v

    Německu ve 30. letech by to Hitler přímou volbou také určitě vyhrál.

    Spíše bych doporučil jinou variantu:

    1. Vytvoření sboru volitelů, který by se skládal z poslanců, senátorů, členů vlády (kteří nejsou senátory ani

    poslanci), soudců Ústavního soudu, soudců Nejvyššího soudu a Nejvyššího správního soudu, členů krajských rad

    (tedy radních všech krajských samospráv), primátorů statutárních měst, starostů všech měst nad 50 tisíc

    obyvatel, a také všech bývalých prezidentů (ČR samozřejmě) a právě úřadujícího prezidenta. Možná by měli být

    členy též rektoři vysokých škol a děkani jednotlivých fakult.

    2. Návrh na kandidáta by mohl podat každý zletilý a svéprávný občan České republiky, přičemž by k tomu

    nepotřeboval žádné podpisy.

    3. Sbor volitelů by shromáždil úplně všechny návrhy (třeba i několik tisíc) a o všech by v tajné volbě

    hlasoval. Každý volitel by mohl mít třeba dva hlasy, které by však nemohl dát jednomu kandidátovi. Elektoři by

    se k tomu nemuseli scházet, žádnou diskusi mezi sebou by o tom nevedli. Doma by si přetli ten sáhodlouhý

    seznam a na lístek by vklidu napsali své dva tipy a lístek by odvezli na Hrad do urny.

    4. Po sečtení hlasů by dosavadní prezident oslovil dvacet nejúspěšnějších kandidátů, zda se svou nominací

    souhlasí. Nebo třicet, měli-li by elektoři dva hlasy.

    5. Ti, kdo by se svou kandidaturou souhlasili (tedy nejvýše dvacet, eventuelně třicet), by byli předhozeni

    lidu. Ne k přímé volbě presidenta, ale k volbě pěti kandidátů na prezidenta. Nebo šesti – to už je vcelku

    jedno, jenom by jich nesmělo být méně než pět.

    6. Pět (šest) kandidátů, kteří by dostali od voličů nejvíce hlasů, by znovu šli do sboru volitelů. Elektoři by

    tentokrát měli jen jeden hlas a museli by jednat v plénu. Přitom by samozřejmě byla možná diskuse a

    předkládání argumentů k přesvědčování ostatních.

    7. Prezidentem by se stal ten, kdo by od sboru volitelů dostal v jednokolovém tajném hlasování nejvíce hlasů.

    Zdá se to složité? Ano, ale bylo by to dobré vyvážení mezi lidem a patricii. A možná by aspoň někdy byl vybrán

    ten nejlepší. Riziko "menšího ze dvou zel" by nebylo tak veliké. Tak vážnou věc jako volbu prezidenta na 5

    let si přeci můžeme dovolit dělat složitě. Navíc myslím, že při takto vyváženém systému bychom prezidenta

    klidně mohli volit na 7 let.

  2. daniela

    Dobrý den, prosím, zda byste mi mohli napsat v čem přesně spočívají rozdíly mezi přímou a nepřímou volbou prezidenta a v čem je plus a v čem mínus. děkuji za odpověď

  3. Bohdana Havlovicová

    Dobrý den, chci zde vyjádřit svůj názor ohledně jednoho kandidáta na prezidenta a to konkrétně na JUDr.Vladimíra Franze.Nevím jaký je to člověk,jakožto ani další kandidáti,ale obzvláště k němu mám výhrady,protože si ho nedovedu představit jak reprezentuje naši českou republiku,visí ve školách na obrazech,nebo je na poštovních známkách.Vždyť to je hrůza jak z hororu. A celkově si myslím,že miliardy vložené do volebních kampaní by měli být raději rozdány mezi ženy na mateřské "dovolené",nebo důchodce,či mezi zdravotně postižené. Havlovicová Bohdana

  4. Jitka Dočkalová

    Dobrý den,

    vidím, že Vaše kritika se stahuje primárně na Vladimíra Franze, ale ráda bych podotkla, že z mého hlediska jsme příliš nevyhráli ani tak.

    Nejenom že padlo neuvěřitelné množství peněz na zbytečné mediální kampaně, neboť do volby mohl úplně každý, ale také došlo k naprosto irelevantnímu rozbouření veřejnosti a rozdělení na dva tábory.

    Už se zase přestalo mluvit o korupci a o tom, o čem by se mělo hovořit, a opět jsme v konceptu hádání se o ideálního prezidenta.

    Ono je v zásadě jedno, kdo na hradě sedí – moc se toho nezmění. Problém je to, čemu se veřejnost na popud této nesmyslné volby věnujeme.

    A co se týče estetické stránky prezidenta – posuďte sama, nakolik je to výhra.

    http://www.sevt.cz/produkt/obraz-prezidenta-novy-32267500/

    Upřímně si myslím, že Schwarzenberg by byl reprezentativnější… i když, kdo ví.

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>