Vládní krize zažehnána, skuteční viníci nepotrestáni

Ve středu 18. 9. 2002 byla zažehnána pět dní trvající vládní krize. Přes počáteční hysterické výzvy k demisi (podávané nicméně tradičně klidnou formou) ministrů za US-DEU, se premiér Špidla po nějaké době pravděpodobně uklidnil (otázkou zůstává, jakou roli sehrála schůzka u prezidenta Havla) a „viníkům“ dal pouze podmínku s výstrahou.

Vyřešení krize kabinetu musíme hodnotit jednoznačně kladně a to už jen z toho prostého důvodu, že potenciální menšinová vláda ČSSD, KDU-ČSL by se v dané situaci musela opírat o hlasy poslanců KSČM (kteří by pochopitelně za svou podporu také něco chtěli – a to by pro tuto zemi, myslím, nebylo dobré). Budoucnost ukáže, nakolik stabilní tato vládní kolice bude po přijetí dodatku ke koaliční dohodě, neboť US-DEU se tímto zavázala, že při dalším „selhání“ ztratí vládní pozice. Z této vládní krize vychází ČSSD bezpochyby jako vítěz, protože si nejen „došlápla“ na nejmenšího koaličního partnera, ale dokonce si jej zavázala, že tento v případě odchodu z vlády následující menšinovou vládu „neshodí“.

Tak si to tedy shrňme! Vláda předsedy vlády Špidly vyšla z krizové situace posílena (podle hesla: co nás nezabije, to nás posilní) a nespolehlivá US-DEU dostala důrazné napomenutí – viníci byli potrestáni. Tak je to správné, tak to má být, řekla by jistě jedna z figurek Černých baronů.

Podle mého názoru to však nebyla US-DEU ani rebelantská poslankyně Marvanová, kdo právě zažehnanou vládní krizi způsobili. Samozřejmě, Hana Marvanová hlasovala proti vládnímu návrhu, čímž jej pomohla zamítnout a porušila tak (pravděpodobně) koaliční dohodu. Nicméně, bylo to takové překvapení? Slibovala snad Marvanová před hlasováním podporu, a během hlasování náhle „zradila“? Ne! Ex-předsedkyně UD-DEU dávala jasně najevo, že vládní návrh změn daňových sazeb je pro ni v dané podobě nepřijatelný. Nikdo ji však neposlouchal. Proč také? Návrh byl vládou přijat (aby ne, když v ním má Sociální demokracie většinu) a tím pádem nebylo co řešit. Jedna poslankyně (a ještě k tomu z nejmenší z vládních stran, která navíc hraje v samotné vládě roli „pátého kola u vozu“) si přece nebude „vyskakovat“ a měnit vládní návrh! A to je právě ten problém. Za situace, kdy má vládní koalice v dolní sněmovně jednoznačnou většinu, by hlas jedné poslankyně nebyl relevantní. Ale my jsme v situaci (a ne poprvé, vzpomeňme poslance Wagnera), kdy jediná poslankyně může rozhodovat o bytí a nebytí vládních návrhů zákona. Nemá smysl proti tomu protestovat a naivně navrhovat Marvanové, aby se mandátu vzdala, je potřeba si prostě na danou situaci zvyknout a „hrát hru“ podle stávajících pravidel – v tomto případě některé problematické návrhy s Marvanovou předem konzultovat (a to nejen formálně).

Za jednoznačné viníky vládní krize pokládám proto předsedu vlády Špidlu a jeho ministra financí Sobotku, kteří vystupovali před hlasováním v roli osvícených despotů, kteří předkládají to nejlepší možné řešení, a nikdo z vládní koalice nemá právo toto jakýmkoliv způsobem zpochybňovat. Konkrétní zodpovědnost padá potom na bedra ministra financí, který se neobtěžoval zjišťovat, zda má jeho návrh ve sněmovně podporu, což je za daných okolností jasná politická chyba. Chtěl bych na tomto místě připomenout, že z vlády Miloše Zemana „musel rád odejít“ populární Otakar Motejl, protože prostě nebyl schopen pochopit, že musí pro své návrhy (které byly vypracovány odborníky z oboru) hledat podporu v parlamentu. Jestli si i ministr Sobotka bude myslet, že Poslanecká sněmovna je pouze místo, kde jeho návrhy budou automaticky schvalovány, mohl by se do budoucna o své ministerské křeslo bát. Ale to je pochopitelně pouze teorie. Ministr Sobotka se těší přízni šéfa vlády a to je rozhodující.

Hlavní viníci tedy vyšli z vládní krize nepotrestáni, protože je jednak nikdo neidentifikoval a navíc je ani nemá kdo potrestat. Tedy zatím. Jediným soudcem jsou voliči, ale volby jsou za dlouho!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>