Je užívání freewaru opravdu nelegální?

Celá problematika spadá do oblasti práva duševního vlastnictví, přesněji
práva autorského. Relevantními předpisy jsou především tzv. autorský zákon
č. 121/2001 Sb. a občanský zákoník. Pro uvedení do problému i pro laičtějšího
čtenáře raději nejprve vymezíme základní pojmy, se kterými je nutné při
bádání nad tímto zdánlivě zapeklitým problémem pracovat. Předně licencí
se rozumí (podle § 46 aut.zák.) autorem poskytnuté oprávněni k výkonu práva
dílo užít, a to buď ke všem způsobům užití, nebo jen k jednotlivým způsobům.
Kdo je autor snad vysvětlovat třeba není, je jím samozřejmě ten, kdo dílo
vytvořil, tedy v našem případě nejčastěji programátor, který freewarový
program dal dohromady.

    Jak vypadá v praxi postup, kterým se freewarový (nebo
sharewarový) program dostane k běžnému uživateli? V naprosté většině případů
(a to ve většině tak drtivé, že zbytek můžeme téměř opomenout) se tak
stane bez osobního kontaktu mezi autorem a oprávněným uživatelem. Proces
probíhá nejčastěji po internetu, kdy autor svůj program veřejně nabízí
ke stažené a užívání společně s informací, že kdokoliv jej takto získá
a užívá, může tak činit většinou bezplatně, nebo v případě sharewaru
bezplatně na určitou dobu, a že uživatel musí dodržet určité podmínky
ohledně dokumentace, nesmí program měnit apod. Uživatel si takový program
stáhne, nainstaluje a vesele užívá. Aniž si většinou vůbec uvědomí
nebo se zamyslí nad právním režimem proběhlého jednání a významem udělení
licence, spoléhá na přirozenost věcí a v souladu s autorovou projevenou vůlí
program v dobré víře užívá. Ovšem děje se tak opravdu legálním způsobem
přihlédneme-li i ke všemu, co běžný uživatel neprávník opomenul?

    Zde se již ocitáme v jádru problému, neboť některé
názory vedou nevyhnutelně k závěru, že onen nic netušící uživatel je
obrazně řečeno nehorázný pirát a pachatel zlých skutků. S udělením
licence se to totiž nemá tak jednoduše. § 12 autorského zákona říká, že
autor má právo udělit jiné osobě smlouvou oprávnění k výkonu práva
dílo užít. A to je ono. Zdá se, že jediný způsob, jak může být licence
udělena je smlouva, a to smlouva se vším všudy, jak ji upravuje především
obecná část občanského zákoníku, navíc zkomplikovaná oním "dálkovým"
prvkem. Je nutné učinit podle obč. zák. nabídku, tedy projevit vůli směřující
k uzavření smlouvy, adresát musí tento návrh akceptovat a navíc musí o své
akceptaci vyrozumět navrhovatele. Smlouva je uzavřena až právě tím okamžikem,
kdy navrhovatel obdrží přijetí svého návrhu. Takový postup při důsledném
trvání na každém slovíčku zákona jistě neodpovídá praxi. Aby vše
naprosto sedělo, musel by autor, nejlépe každému zvlášť (aby byl dodržen
požadavek určitosti adresáta v návrhu), uzavření smlouvy navrhnout,
potencionální uživatel by smlouvu přijal a musel by své přijetí odeslat
zpět navrhovateli. Pak by si teprve mohl program nainstalovat a užívat ho. To
se ovšem asi stalo jen málokdy, stalo-li se to u freewaru vůbec někdy.

    Jak tedy z toho ven? Znamená to, že všichni jsou nelegální
uživatelé cizích děl? Jsou tady všichni pachatelé? No samozřejmě ne. I
když se na první pohled zdá celý problém neřešitelný a onen v praxi používaný
způsob "udělení licence" právně naprosto irelevantní, neznamená
to přeci, že jsme všichni vinni. Existuje totiž také něco, čemu se říká
výklad. Ona dogmatická metoda, kterou je možno použít, chceme-li dojít k závěru,
že všichni nelegálně užíváme, je naprosto odtržená od reality. Právo přeci
není systém mimo svět, který se řídí jinými zákony než to, co
reguluje. Není možné zkrátka připustit takový agresivní závěr, který
vede k tak ošemetné situaci. Ač se může zdát právní postup a užitá
argumentace v pořádku, každý snad musí cítit, a určitě cítí, že konečné
stanovisko není to pravé. Každý se musí nad ním pozastavit a připadat mu
přitažené za vlasy. Je to asi jako když žák ve škole počítá slovní úlohu
v matematice, kde má například za úkol spočítat, kolik jablíček natrhá
za den, když jich za hodinu natrhá sto, a výsledek mu vyjde "mínus
deset."
No přeci ať to může přepočítávat jakkoliv dlouho a bude
si jistý, že chybu neudělal a všechno v užitém postupu se bude zdát
logické a správně, pokud je alespoň trochu inteligentní, musí mu dojít,
že výsledek je blbost. Nemůže se přeci spokojit s tím, že za den natrhá
mínus deset jablek. Stejné je to v případě užívání freewaru. Autor sám
chce
, aby jeho dílo mohl užívat každý, uživatelé o dílo projevují zájem,
ani jedna strana si nestěžuje, oběma to zjevně vyhovuje, oba jsou v dobré
víře
…. a pak přijde nějaký právní dogmatik s tím, že celá tato
situace je nelegální, že se jeden neoprávněně obohacuje na úkor druhého
a že pokud má být realita v souladu s právem, musí chudák uživatel přestat
program užívat a nejlépe ještě autorovi zaplatit obohacení a odškodnění?
No to přeci ne. Jakmile dojdeme k takovému závěru, hned se musíme ocitnout
v kůži žáka mínus deset. Prostě nepřípustné. Správné řešení
je jiné.

    Jak říká moudrá poučka, trochu ovlivněná přirozenoprávním
viděním světa, při seznámení se s jakýmkoliv právním problémem se
nejprve zamysli, jak by mělo řešení vypadat podle přirozeného práva, a
pro takový závěr pak normu vždycky nějakou najdeš. Jsou i jiné názory,
to ano, ale podle mě dobrý právník je takový, který vycítí dobré právní
řešení bez ohledu na normy. Právní cítění je důležitější než
cokoliv jiného. Klade to sice na právníka velké nároky (proto možná mnoho
lidí přirozené právo odmítá, protože žádné právní cítění nemají
:), ale pro právní použitelnost takového člověka je to nezbytné. Pokud se
dříve, než nahlédneme do autorského i občanského zákoníku a než se začneme
zabývat jednotlivými prvky kontraktace, zamyslíme, jak by mělo asi řešení
vypadat, určitě nikoho z nás nenapadne, že by měl uživatel okamžitě přestat
dílo užívat a vydat bezdůvodné obohacení. Takového člověka neznám, a přiznám
se, že bych ani poznat nechtěl. Správní řešení je, že licence prostě udělena
byla a že uživatel užívá oprávněně.

    Teď však přichází na řadu fáze druhá, možná těžší,
možná lehčí – najít onen způsob, jak to podložit právními argumenty. Ovšem
nic složitého v tom být nemusí. Jak vyplývá již ze samotného vzniku
tohoto problému a také z vyjádření jednoho z tvůrců autorského zákona,
na freeware se při tvorbě zákona zkrátka zapomnělo. Prostě se při psaní
zákona freeware vůbec neuvažoval. Tedy nemůžeme ani v žertu hovořit o úmyslu
zákonodárce takto brutálně postihovat uživatele freewaru, kteří osobně
nemají s autorem smlouvu. Uvedené ustanovení autorského zákona uvádějící
smlouvu jako jediný právně relevantní způsob udělení licence je nutno vykládat
extenzivně
. S ohledem na dobrou víru obou stran, zavedenou praxi i
bezkonfliktnost a oboustrannou výhodnost zažitého chování je to odůvodnitelné
a spravedlivé. Analogií můžeme dospět k závěru, že licenci je v tomto případě
možné udělit i přijetím jakési veřejné nabídky, podobně jako je tomu v
autorskému zákonu velmi příbuzném zákonu o vynálezech. Tedy je možné
tak trochu obejít onen požadavek adresovanosti návrhu smlouvy. A vůbec, onen
způsob kontraktace v našem občanském zákoníku, i když na první pohled
nevypadá nijak dispozitivně, není přeci způsobem výlučným! Kde je psáno,
že jediný možný způsob kontraktace je tento? Je někde zakázán jiný? Ne.
Tedy ony dogmatické pokusy učinit z celého národa ilegály můžeme považovat
za smetené. Nebo ne?

4 komentáře u „Je užívání freewaru opravdu nelegální?

  1. Dadko

    Myslim , ze schovavat sa za mail redakcie je na tomto serveri uplne ubohe. Poradim Vam , vymazte vsetky data z tohoto servera , vypnite ho a chodte vsetci spat. Pretoze podla vasich clankov funguje tento server nelegalne a tym padom by ste sami na seba mali podat zalobu a vymazat vsetko ako to robi policia s podobnymi ludmi. Inac politiku licencii zaviedol microsoft , ktory sa obohacuje na ukor druhych. Pojem opensource Vam asi nic nehovori, ze pri nom je zmluva dana standardom GPL alebo GNU a to su zmluvy , ktore pravne obstoja kdekolvek. Takze prestante s takymito zvastami co tu stale pisete. S pozdravom Dadko

    1. Martin Strnad

      …křivdíte jim – GNU-GPL licence jsem napadal ja, oni tvrdi, ze jsou platne;o))) Oni sice nejsou, ale znate to. Prectete si misto radoby duchaplnych urazek §12 autorskeho zakona, potom §43a obcanskeho zakoniku (a pak treba ucebnici teorie prava, ustavu a tak;o) a zjistite, ze nemate pravdu.

      Schovavat se za "redakci" je ovsem hloupe…

  2. Lutak

    Ač nejsem právník tak se mi ta problematika mým selským rozumem nezdá být až tak "horká". Neboť:

    1) drtivá většina freewaru se neřídí autorskými zákony ČR

    2) "Kde není žalobce není soudce" – z toho plyne, že když nechá volně šířit své dílo nemá v žádném případě úmysl nechat soudně stíhat ty jenž ho používají, byť jak naznačuje článek by k tomu mohl mít v zákoně ČR oporu, ale postrádalo by to zcela logiku.

    3) Můj osobní názor je, že by autorovy musela vzniknout nějaká škoda, aby se z používání freewaru stala trestně právní záležitost. Tato škoda by se asi špatně vyčíslovala, když se autor evidentně vzdal veškerých nároků na honorář a tudíš si myslím, že jde jen o formální nedostatek v užívání licence

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>