Smlouva o úvěru

Zákon nejprve definuje smlouvu o úvěru. Smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Toto ustanovení není nikterak problematické. Zákon dále dává možnost určit peněžní prostředky, jež jsou předmětem smlouvy, i v jiné než české měně, pokud to není v rozporu s devizovými předpisy. Pokud se strany nedohodnou jinak, je dlužník povinen vrátit peněžní prostředky v měně, v níž mu byly poskytnuty, a v téže měně platit úroky.

Zákon rovněž bankám umožňuje za sjednání závazku věřitele poskytnout na požádání peněžní prostředky sjednat úplatu, jestliže poskytování úvěru je předmětem podnikání věřitele,což u banky platí.

U úvěrové smlouvy jsou zcela zásadní lhůty. Musíme vědět, kdy dluh splatit, případně kdy splatit jednotlivé splátky, zda je nutná výzva banky nebo nějaký jiný úkon. Obecně platí jako první zdroj těchto informací smlouva. Dlužník je oprávněn uplatnit nárok na poskytnutí peněžních prostředků ve lhůtě stanovené ve smlouvě. Není-li tato lhůta ve smlouvě stanovena, může dlužník tento nárok uplatnit, dokud poskytnutí úvěru některá strana nevypoví. Nestanoví-li smlouva pak jinou výpovědní lhůtu, může poskytnutí úvěru vypovědět dlužník s okamžitou účinností a věřitel ke konci kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž byla výpověď doručena dlužníku, čímž alespoň v minimální míře mohou být chráněna určitá práva dlužníka. Věřitel je povinen dlužníku peněžní prostředky poskytnout, jestliže byl o to dlužníkem v souladu se smlouvou požádán, a to v době stanovené v požadavku, jinak bez zbytečného odkladu. Smlouva může vázat použití prostředků k určitému účelu, což se i často stává. Stanoví-li tedy smlouva, že úvěr lze použít pouze k určitému sjednanému účelu, může věřitel omezit poskytnutí peněžních prostředků pouze na plnění závazků dlužníka převzatých v souvislosti s tímto účelem. V opačném případě je věřitel oprávněn od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil bez zbytečného odkladu použité a nevrácené prostředky s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

Od doby poskytnutí peněžních prostředků je dlužník povinen platit z nich úroky ve sjednané výši, jinak v nejvyšší přípustné výši stanovené zákonem nebo na základě zákona (ochrana před lichvářskými sazbami). Nejsou-li takto úroky stanoveny, je dlužník povinen platit obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Jestliže strany sjednají úroky vyšší než je přípustný podle zákona nebo na základě zákona, je dlužník povinen platit úroky ve výši nejvýše přípustné. V pochybnostech se má za to, že sjednaná výše úroků se týká ročního období. Taková nejasnost se však obvykle u formulářových smluv zavedených bank nevyskytne.

Rozhodujícím kritériem pro posouzení, zda byl závazek splněn včas je termín jeho splatnosti, a případně splatnosti splátek. Závazek platit úroky je splatný spolu se závazkem vrátit použité peněžní prostředky. Jestliže lhůta pro vrácení poskytnutých peněžních prostředků je delší než rok, jsou úroky splatné koncem každého kalendářního roku. V době, kdy má být vrácen zbytek poskytnutých peněžních prostředků, jsou splatné i úroky, které se jej týkají. Mají-li být poskytnuté peněžní prostředky vráceny ve splátkách, jsou v den splatnosti každé splátky splatné i úroky z této splátky. Dlužník je dále oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Úroky je povinen zaplatit jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Toto ustanovení však bývá často koncipováno ve smlouvách obráceně.

Termín vrácení celé půjčené částky je v zákoně rovněž podpůrně určen pro případ, že nebude ve smlouvě výslovně stanoven (opět očividně málo časté). Dlužník je povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky ve sjednané lhůtě, jinak do jednoho měsíce ode dne, kdy byl o jejich vrácení věřitelem požádán.

Zákon dále poskytuje některá ochranná ustanovení týkající se zajištění úvěru. Říká tak doslova, že pokud zanikne nebo se zhorší za trvání smlouvy zajištění závazku vrátit poskytnuté peněžní prostředky, je dlužník povinen doplnit zajištění na původní rozsah. Jestliže tak dlužník neučiní v přiměřené lhůtě, může věřitel od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

Výslovně je i upravena možnost věřitele odstoupit od smlouvy v případech prodlení se splátkami. Konkrétně se musí jednat o prodlení s vrácením více než dvou splátek nebo jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Pak může věřitel od smlouvy odstoupit a požadovat, aby dlužník vrátil dlužnou částku s úroky. Odstoupení věřitele od smlouvy však nemá vliv na zajištění závazků z této smlouvy.

1 komentář u „Smlouva o úvěru

  1. Markéta K.

    Dobrý den, měla bych dotaz. S bývalým přítelem něžiji od roku 1999 a loni v létě mi přišla exekuce na plat, protože si vzal v roce 2001 půjčku a já mu měla dělat ručitele. Nyní se mi podařilo získat kopii smlouvy a zjistila jsem, že jsem v ní podepsaná jako jeho manželka, ale přitom jsem si ho nikdy za manžela nevzala a nemám s ním nic společného a nikdy jsem tuto smlouvy nepodepsala, když jsem s ním již v té době nežila. Proto jsem se chtěla zeptat, zda se ještě můžu proti této exekuci nějak bránit, dokud jí ještě musím platiti a popřípadě jaké kroky mám podniknout.

    Předem děkuji za odpověď

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Můžete používat následující HTML značky a atributy: <a href="" title=""> <abbr title=""> <acronym title=""> <b> <blockquote cite=""> <cite> <code> <del datetime=""> <em> <i> <q cite=""> <s> <strike> <strong>