Archiv pro měsíc: Říjen 2008

Platební rozkaz

 

Platební rozkaz je formou rozhodnutí u tzv. zkráceného řízení. Jedná se o zvláštní druh řízení, které je charakteristické právě tím, že v jiném než zkráceném řízení platební rozkaz nelze vydat.
 
Základním předpokladem pro úspěšné vydání platebního rozkazu je především existence nepochybných nároků. Takto může být oprávněnému vyhověno i v případě nemalých peněžních částek, důležitá je ale již zmíněná nepochybnost a zřejmost.
 
Zkrácené řízení s sebou přináší řadu odlišností od řízení klasického. Především nedochází vůbec k jednání či dokazování. Vydání platebního rozkazu je ovšem čistě na úvaze soudu. Pokud soud platební rozkaz nevydá, jednání nařídí.
 
Předpokladem pro zahájení řízení je žaloba. Tou se uplatňuje příslušný peněžitý nárok (zákon nestanoví maximální výši uplatňovaného nároku). Soud může platební rozkaz vydat i bez výslovné žádosti žalobce. Stejně tak může a nemusí žalobu projednat ve zkráceném řízení (viz výše). V platebním rozkazu soud žalovanému uloží, aby do 15 dnů od doručení platebního rozkazu zaplatil žalobci uplatněnou pohledávku a náklady řízení nebo aby v téže lhůtě podal odpor u soudu, který platební rozkaz vydal. Soud ovšem nemůže uložit zaplacení částky vyšší, než jaká je uplatňována v žalobě.
 
Doručení platebního rozkazu musí být výhradně do vlastních rukou žalovaného, náhradní doručení je v tomto případě vyloučeno.
 
Zákon stanoví případy, kdy platební rozkaz nelze vydat:
* jde-li o věc, ve které má jednat a rozhodovat senát; to však neplatí, jde-li o uplatnění nároku zaměstnance na pracovní odměnu vůči zaměstnavateli;
* není-li znám pobyt žalovaného;
* má-li být platební rozkaz doručen žalovanému do ciziny.

 
Jak jsme již zmínili výše, obsahem platebního rozkazu je povinnost uložená žalovanému, která spočívá v zaplacení peněžité pohledávky a nákladů řízení. Nicméně žalovanému je dána možnost podání tzv. odporu. Ten má tu vlastnost, že jeho podáním se platební rozkaz ruší a dochází k nařízení jednání. Zákon sice stanoví, že odpor má být odůvodněn, nicméně i neodůvodněný odpor je způsobilý platební rozkaz zrušit. Pokud bude odpor podán pozdě, soud jej odmítne. Stejně tak jej soud odmítne, pokud byl podán někým, kdo k jeho podání není oprávněn.

 
Novým institutem je nyní elektronický platební rozkaz, který může vydat soud na návrh žalobce, jestliže je návrh podán na elektronickém formuláři podepsaném zaručeným elektronickým podpisem žalobce a nepřevyšuje-li peněžité plnění požadované žalobcem částku 1 000 000,- Kč.

 
Směnečný (šekový) platební rozkaz

 
Podstata směnečného (šekového) platebního rozkazu je obdobná jako u klasického platebního rozkazu s tím rozdílem, že žalobce musí předložit směnku či šek. Tyto se je nutno předložit v originále, aby nevyvstaly pochybnosti o jejich pravosti. Rozdíl je také v tom, že soud rozhodne o vydání tohoto platebního rozkazu pouze na návrh žalobce. Žalovanému je zde uloženo, aby do tří dnů zaplatil požadovanou částku a náklady řízení nebo aby v této lhůtě podal námitky. V nich musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá.
 
Nepodá-li žalovaný včas námitky nebo vezme-li je zpět, má směnečný (šekový) platební rozkaz účinky pravomocného rozsudku. K odmítnutí námitek dojde tehdy, pokud byly podány pozdě či osobou, která k tomu nebyla oprávněna. Pokud jsou námitky podány včas, pak nařídí soud k jejich projednání jednání.

Srážky ze mzdy a jiných příjmů

 Nejprve nás samozřejmě napadne, zda je možno srážky nařídit i z jiných příjmů než ze mzdy. Odpověď zní, že ano. Rozsah takových příjmů zákon přesně a poměrně široce vymezuje. Ustanovení o výkonu rozhodnutí srážkami ze mzdy se použijí i na výkon rozhodnutí srážkami z platu, z odměny z dohody o pracovní činnosti, z odměny za pracovní nebo služební pohotovost, z odměny členů zastupitelstva územních samosprávných celků a z dávek státní sociální podpory, které nejsou vyplaceny jednorázově.

Srážky se dále provádějí z příjmů, které povinnému nahrazují odměnu za práci nebo jsou poskytovány vedle ní, jimiž jsou náhrada mzdy nebo platu, nemocenské, ošetřovné nebo podpora při ošetřování člena rodiny, vyrovnávací příspěvek v těhotenství a mateřství, peněžitá pomoc v mateřství, důchody, s výjimkou jejich zvýšení pro bezmocnost, stipendia, podpora v nezaměstnanosti a podpora při rekvalifikaci, odstupné, popřípadě obdobná plnění poskytnutá v souvislosti se skončením zaměstnání, peněžitá plnění věrnostní nebo stabilizační povahy poskytnutá v souvislosti se zaměstnáním, úrazový příplatek, úrazové vyrovnání a úrazová renta.

Rovněž pobírá-li povinný mzdu od několika plátců mzdy, vztahuje se nařízení výkonu rozhodnutí na všechny jeho mzdy.

Často řešeným problémem je rovněž, odkdy musí plátce mzdu srážet. Srážky ze mzdy je každý plátce mzdy povinen provádět ode dne, kdy mu bylo doručeno nařízení výkonu rozhodnutí. Využívá se tak předpokladu, že plátce řádně převezme nařízení a nebude se mu nijak vyhýbat. S tím souvisí i fakt, že soud doručí nařízení výkonu rozhodnutí oprávněnému, povinnému a plátci mzdy. Povinnému a plátci mzdy je doručí do vlastních rukou. Rovněž zákon pamatuje na situaci, kdy plátce nesplní svoji povinnost řádně a včas. Jestliže plátce mzdy neprovede ze mzdy povinného srážky řádně a včas, provede-li je v menším než stanoveném rozsahu nebo nevyplatí-li srážky oprávněnému bez odkladu po tom, kdy mu bylo doručeno vyrozumění, že nařízení výkonu rozhodnutí nabylo právní moci nebo kdy dospěly další měsíční částky mzdy, může oprávněný uplatnit proti plátci mzdy u soudu právo na vyplacení částek, které měly být ze mzdy povinného sraženy.

Výpočet sražené mzdy
Srážky se provádějí z čisté mzdy, která se vypočte tak, že se od mzdy odečte záloha na daň z příjmů fyzických osob srážená z příjmů ze závislé činnosti a funkčních požitků, pojistné na sociální zabezpečení, příspěvek na státní politiku zaměstnanosti a pojistné na veřejné zdravotní pojištění (tzv. srážené částky). Srážené částky se vypočtou podle podmínek a sazeb platných pro povinného v měsíci, za který se čistá mzda zjišťuje. Do čisté mzdy se započítávají i čisté odměny za vedlejší činnost, kterou zaměstnanec vykonává u toho, u koho je v pracovním poměru. Nezapočítávají se však do ní částky poskytované na náhradu nákladů spojených s pracovním výkonem, a to zejména při pracovních cestách.
 
Povinnému však nesmí být sražena z měsíční mzdy základní částka. Výpočet této částky je poměrně složitý a závislý na několika faktorech. Je odvozena od životního minima jednotlivce a od normativních nákladů na bydlení.
 
Z čisté mzdy, která zbývá po odečtení základní částky a která se zaokrouhlí směrem dolů na částku dělitelnou třemi a vyjádřenou v celých korunách, lze srazit k vydobytí pohledávky oprávněného jen jednu třetinu. Pro přednostní pohledávky uvedené dále se srážejí dvě třetiny. Přednostní pohledávky se uspokojují nejprve z druhé třetiny a teprve, nestačí-li tato třetina k jejich úhradě, uspokojují se spolu s ostatními pohledávkami z první třetiny.
 
Přednostními pohledávkami jsou
a) pohledávky výživného,
b) pohledávky náhrady škody způsobené poškozenému ublížením na zdraví,
c) pohledávky náhrady škody způsobené úmyslnými trestnými činy,
d) pohledávky daní a poplatků,
e) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách nemocenského pojištění, důchodového pojištění a důchodového zabezpečení,
f) pohledávky pojistného na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti a pohledávky pojistného na veřejné zdravotní pojištění,
g) pohledávky náhrady za příspěvek na výživu dítěte a příspěvek na úhradu potřeb dítěte svěřeného do pěstounské péče,
h) pohledávky náhrady přeplatků na podpoře v nezaměstnanosti a podpoře při rekvalifikaci,
i) pohledávky náhrady přeplatků na dávkách státní sociální podpory.
 
Zákon dále stanoví zvláštní podmínky např. pro situace, kdy se povinný s oprávněným dohodnou na nižších srážkách ze mzdy, nebo v situaci, kdy plátce vyplácí povinnému mzdu zálohově, situaci, kdy dojde ke změně plátce mzdy, nebo povinný pobírá mzdu od více zaměstnavatelů atd. Těmito situacemi se zabývat nebudeme.
 
Pravidla pro samotnou výplatu sražené mzdy jsou jednoduchá. Tuto částku vyplatí plátce mzdy přímo oprávněnému. Má-li však být z provedených srážek uspokojeno několik pohledávek, může plátce mzdy zaslat sraženou částku soudu, který ji rozvrhne mezi oprávněné a sám provede výplatu. Plátce mzdy je povinen zaslat sraženou částku soudu, jestliže mu to na žádost některého z oprávněných nařídí soud. Sraženou částku je plátce mzdy povinen oprávněnému vyplatit, i když sám má vůči němu peněžitou pohledávku, kterou by si jinak mohl započíst.

 

K některým aspektům výkonu rozhodnutí

 Hned v úvodu bychom si měli ujasnit, na která rozhodnutí se může výkon rozhodnutí vztahovat.

Zákon poměrně přesně vyjmenovává výkon těchto:
 
a) vykonatelných rozhodnutí soudů a jiných orgánů činných v trestním řízení, pokud přiznávají právo nebo postihují majetek;
b) vykonatelných rozhodnutí soudů ve správním soudnictví;
c) vykonatelných rozhodnutí rozhodčích komisí a smírů jimi schválených;
d) vykonatelných rozhodnutí státních notářství a dohod jimi schválených;
e) notářských a exekutorských zápisů se svolením k vykonatelnosti sepsaných podle zvláštních zákonů;
f) vykonatelných rozhodnutí orgánů veřejné správy včetně platebních výměrů, výkazů nedoplatků ve věcech daní a poplatků a jiných rozhodnutí, jakož i vykonatelných smírů;
g) vykonatelných rozhodnutí a výkazů nedoplatků ve věcech nemocenského pojištění a sociálního zabezpečení;
h) rozhodnutí orgánů Evropských společenství;
i) jiných vykonatelných rozhodnutí, schválených smírů a listin, jejichž soudní výkon připouští zákon.
 
Nyní si povšimneme, jak vlastně samotný výkon probíhá. Jednotlivé úkony při provádění výkonu rozhodnutí může činit zaměstnanec soudu (vykonavatel), pokud je pověřen soudcem (předsedou senátu nebo tak stanoví zvláštní předpis). Při své činnosti se rovněž řídí pokyny předsedy senátu. Nemůže tedy o své vůli například upustit od výkonu rozhodnutí nebo ho provádět libovolným způsobem. Upustit od dalšího provádění výkonu rozhodnutí bez příkazu předsedy senátu může vykonavatel jen tehdy, když s tím souhlasí oprávněný anebo splní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá rozhodnutí.  
 
Mohou se vyskytnout i okolnosti, pro které dochází k odložení výkonu rozhodnutí. Na návrh může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, jestliže se povinný bez své viny ocitl přechodně v takovém postavení, že by neprodlený výkon rozhodnutí mohl mít pro něho nebo pro příslušníky jeho rodiny zvláště nepříznivé následky a oprávněný by nebyl odkladem výkonu rozhodnutí vážně poškozen. I bez návrhu povinného pak může soud odložit provedení výkonu rozhodnutí, lze-li očekávat, že výkon rozhodnutí bude zastaven. Takový předpoklad musí být důvodný. Samotných důvodů, proč podle zákona pak musí být zastaven výkon rozhodnutí, je několik. Jedná se o situace, kdy
 
a) byl výkon rozhodnutí nařízen, ačkoli se rozhodnutí dosud nestalo vykonatelným;
b) rozhodnutí, které je podkladem výkonu, bylo po nařízení výkonu zrušeno nebo se stalo neúčinným;
c) zastavení výkonu rozhodnutí navrhl ten, kdo navrhl jeho nařízení (tedy jakási forma zpětvzetí);
d) výkon rozhodnutí postihuje věci, které jsou z něho vyloučeny (viz dále);
e) průběh výkonu rozhodnutí ukazuje, že výtěžek, kterého jím bude dosaženo, nepostačí ani ke krytí jeho nákladů;
f) bylo pravomocně rozhodnuto, že výkon rozhodnutí postihuje majetek, k němuž má někdo právo nepřipouštějící výkon rozhodnutí (například otázky majetku v SJM);
g) po vydání rozhodnutí zaniklo právo jím přiznané, ledaže byl tento výkon rozhodnutí již proveden; bylo-li právo přiznáno rozsudkem pro zmeškání, bude výkon rozhodnutí zastaven i tehdy, jestliže právo zaniklo před vydáním tohoto rozsudku;
h) výkon rozhodnutí je nepřípustný, protože je tu jiný důvod, pro který rozhodnutí nelze vykonat. 
 
Z věcí, které jsou ve vlastnictví (a vztahuje se i na věci které jsou ve spoluvlastnictví) povinného, se nemůže týkat výkon rozhodnutí těch, na které se vztahuje zákonný zákaz podle zvláštních předpisů, dále na věci, které povinný nezbytně potřebuje k uspokojování hmotných potřeb svých a své rodiny nebo k plnění svých pracovních úkolů, jakož i jiných věcí, jejichž prodej by byl v rozporu s morálními pravidly. To se týká zejména běžných oděvních součástí, obvyklého vybavení domácnosti, snubního prstenu a jiných předmětů podobné povahy, výkonem rozhodnutí nemohou být dále postiženy zdravotnické potřeby a jiné věci, které povinný potřebuje vzhledem ke své nemoci nebo tělesné vadě a hotové peníze do částky 1000 Kč.  
 
Je-li povinný podnikatelem, nemůže se výkon rozhodnutí týkat těch věcí z jeho vlastnictví, které nezbytně nutně potřebuje k výkonu své podnikatelské činnosti (což by bylo bráno jako překážka ve výkonu povolání a práva na práci obecně); to neplatí, vázne-li na těchto věcech zástavní právo a jde-li o vymožení pohledávky oprávněného, která je tímto zástavním právem zajištěna. 
 
Nyní si ještě připomeňme možné způsoby výkonu rozhodnutí, na které se konkrétně podíváme příště. Z povahy věci ještě budeme muset odlišit výkon rozhodnutí na peněžité plnění a výkon rozhodnutí, které neukládá zaplacení nějaké peněžité částky. Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku a zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem. Výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů. Výkon rozhodnutí prodejem zástavy lze pro zajištěnou pohledávku provést prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí hromadných, souborů věcí a bytů nebo nebytových prostorů ve vlastnictví podle zvláštního zákona, přikázáním zastavené peněžité pohledávky a postižením zastavených jiných majetkových práv.
 

Obecně k výkonu rozhodnutí (exekuci)

 
Nařídit a provést výkon rozhodnutí lze jen způsoby uvedenými zákoně, žádný jiný způsob, byť by ho navrhoval oprávněný nebo povinný a byť by se jevil sebevhodněji není dle občanského soudního řádu možný. Existuje několik způsobů výkonu rozhodnutí. Výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky lze provést srážkami ze mzdy, přikázáním pohledávky, příkazem k výplatě z účtu u peněžního ústavu, prodejem movitých věcí a nemovitostí, prodejem podniku a zřízením soudcovského zástavního práva k nemovitostem.
 
Výkon rozhodnutí ukládajícího jinou povinnost než zaplacení peněžité částky se řídí povahou uložené povinnosti. Lze jej provést vyklizením, odebráním věci, rozdělením společné věci, provedením prací a výkonů. 
Zvláštní povahu má potom výkon rozhodnutí prodejem zástavy. Tento lze pro zajištěnou pohledávku provést prodejem zastavených movitých a nemovitých věcí, věcí hromadných, souborů věcí a bytů nebo nebytových prostorů ve vlastnictví podle zvláštního zákona, přikázáním zastavené peněžité pohledávky a postižením zastavených jiných majetkových práv. 
 
Před výkonem rozhodnutí je možné, že soud přistoupí k některým krokům, které se v praxi mohou zdát nadbytečné. Požádá-li o to oprávněný před podáním návrhu na výkon rozhodnutí nebo při podání tohoto návrhu a považuje-li to předseda senátu za účelné, předvolá povinného a vyzve ho k dobrovolnému splnění povinnosti, kterou mu ukládá rozhodnutí. 
 
Jde-li pak o vymáhání výživného pro nezletilé dítě, poskytne soud na žádost účastníka pomoc při zjišťování bydliště toho, komu z rozhodnutí vyplývá povinnost. Soud přitom postupuje v součinnosti s jinými státními orgány, zejména s matrikou.  
 
Na žádost účastníka, kterému rozhodnutí přiznává právo na zaplacení peněžité částky, dotáže se soud toho, komu je zaplacení peněžité částky uloženo, zda a od koho pobírá mzdu nebo jiný pravidelný příjem, popřípadě u které banky, pobočky zahraniční banky nebo spořitelního a úvěrního družstva má své účty a jaká jsou čísla těchto účtů. Smysl je jednoznačný – zjištění jaký způsob exekuce bude nejvhodnější, případně jakási poslední možnost dobrovolné spolupráce. Dotázaný je povinen odpovědět soudu do jednoho týdne od doručení dotazu. Nesplní-li tuto povinnost nebo uvede-li v odpovědi nepravdivé nebo neúplné údaje, může mu soud uložit pořádkovou pokutu. Obdobně je možné, aby ten kdo má vykonatelným rozhodnutím přiznanou peněžitou pohledávku, navrhl soudu před podáním návrhu na výkon rozhodnutí, aby předvolal povinného a vyzval ho k prohlášení o majetku.  
 
Soud návrhu na prohlášení o majetku vyhoví jen tehdy, připojí-li oprávněný k návrhu listiny osvědčující, že jeho pohledávka nebyla nebo nemohla být ani s pomocí soudu uspokojena výkonem rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu povinného u peněžního ústavu, a stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti, nebo jinou listinu potřebnou k nařízení výkonu rozhodnutí; stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Návrhu na prohlášení majetku nelze však vyhovět, probíhá-li insolvenční řízení, v němž se řeší úpadek nebo hrozící úpadek povinného a po dobu trvání účinků moratoria na majetek povinného, nebo byla-li u povinného zavedena nucená správa podle zvláštního zákona. Prohlášení o majetku má poměrně precizně zákonem formulované předpoklady, takže se mu zde dále nebudeme věnovat. 
 
Výkon rozhodnutí lze nařídit jak jsem si již řekli jen na návrh oprávněného. To je nutné si uvědomit i s dalšími důsledky. Výkon rozhodnutí lze nařídit jen v takovém rozsahu, jaký oprávněný navrhl a jaký podle rozhodnutí stačí k jeho uspokojení. Navrhne-li oprávněný k vydobytí své peněžité pohledávky výkon rozhodnutí několika způsoby zároveň, ačkoli by k jejímu uspokojení zřejmě stačil pouze některý z nich, nařídí soud výkon rozhodnutí jen tím způsobem, který stačí k uspokojení pohledávky oprávněného. V návrhu na výkon rozhodnutí ukládajícího zaplacení peněžité částky uvede oprávněný, jakým způsobem má být výkon rozhodnutí proveden. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí srážkami ze mzdy, označí v návrhu toho, vůči komu má povinný nárok na mzdu (tedy o plátce mzdy povinného). Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním pohledávky z účtu u peněžního ústavu, označí v návrhu peněžní ústav a číslo účtu, z něhož má být pohledávka odepsána (to samozřejmě jen v případě kdy je mu to známo); označí-li oprávněný více účtů povinného u téhož peněžního ústavu, uvede také pořadí, v jakém z nich má být pohledávka odepsána. Navrhuje-li oprávněný výkon rozhodnutí přikázáním jiné peněžité pohledávky, označí v návrhu osobu, vůči které má povinný pohledávku a uvede důvod pohledávky. 
 
Existují i formální požadavky návrhu na výkon rozhodnutí. K takovému návrhu je třeba připojit stejnopis rozhodnutí, opatřený potvrzením o jeho vykonatelnosti. Potvrzením o vykonatelnosti opatří rozhodnutí soud, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. Stejnopis rozhodnutí není třeba připojit, jestliže se návrh na výkon rozhodnutí podává u soudu, který o věci rozhodoval jako soud prvního stupně. 
 
Výkon rozhodnutí lze nařídit jen tehdy, obsahuje-li rozhodnutí označení oprávněné a povinné osoby, vymezení rozsahu a obsahu povinností, k jejichž splnění byl výkon rozhodnutí navržen, a určení lhůty ke splnění povinnosti. Neobsahuje-li pak rozhodnutí soudu určení lhůty ke splnění povinnosti, má se za to, že povinnosti uložené rozhodnutím je třeba splnit do tří dnů a, jde-li o vyklizení bytu, do patnácti dnů od právní moci rozhodnutí. Může se stát, že soud ukládá povinnost více osobám. Má-li tak podle rozhodnutí splnit povinnost více povinných a jde-li o dělitelné plnění, platí, že povinnosti, nestanoví-li rozhodnutí jinak, jsou zavázáni splnit všichni povinní rovným dílem. 
 
Závěrem ještě upozorněme, že na majetek ve společném jmění manželů bude probíhat exekuce s poněkud odlišnými pravidly. Výkon rozhodnutí na majetek patřící do společného jmění manželů lze nařídit také tehdy, jde-li o vydobytí závazku, který vznikl za trvání manželství jen jednomu z manželů. Za majetek patřící do společného jmění povinného a jeho manžela se pro účely nařízení výkonu rozhodnutí považuje také majetek, který netvoří součást společného jmění manželů jen proto, že byl smlouvou zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů nebo že byl smlouvou vyhrazen vznik společného jmění ke dni zániku manželství. Při výkonu rozhodnutí se nepřihlíží ke smlouvě, kterou byl zúžen zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů o majetek, který patřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky. Totéž platí, byl-li zákonem stanovený rozsah společného jmění manželů smlouvou rozšířen o majetek povinného, který nepatřil do společného jmění v době vzniku vymáhané pohledávky.
 
Zbyněk Bouda, autor je studentem Právnické fakulty Masarykovy univerzity v Brně

Exekuce nebo soudní výkon rozhodnutí?

 

Často se lze setkat s tím, že občané neví, že paralelně vedle sebe existují dvě možnosti vymáhání jejich pohledávek a to jak exekuce tak soudní výkon rozhodnutí. Oba instituty slouží věřitelům k vymáhání svých pohledávek za dlužníky, nicméně jejich průběh je trochu odlišný.

Hlavním rozdílem mezi těmito dvěma typy je především skutečnost, že zatímco u exekuce ponecháte způsob jejího provedení na exekutorovi – tedy exekutor sám v daném případě rozhoduje o tom, zda nařídí srážky ze mzdy, prodej movitých či nemovitých věcí a podobně, v případě soudního výkonu rozhodnutí musí věřitel podat soudu návrh na výkon rozhodnutí konkrétním věřitelem vybraným způsobem. Tedy u výkonu rozhodnutí věřitel sám zvažuje nejvhodnější řešení, hledá majetek či zaměstnavatele dlužníka a je tedy on sám tím, kdo se aktivně podílí na vymáhání své pohledávky. Naopak v případě exekuce veškerá hledání a rozhodování ponechává věřitel čistě na exekutorovi.

 
Exekuci, provádí soudní exekutor, který má sám zájem na tom, aby exekuce dopadla úspěšně, neboť svou odměnu a náklady musí po dlužníkovi vymoci stejně jako pohledávku věřitele. Naproti tomu soudní vykonavatel jako zaměstnanec konkrétního soudu nemusí být na dané věci tak moc zainteresován.

 
I když je tedy na první pohled celkem zřejmá výhodnost vymáhání pohledávky prostřednictvím exekutora, stále ještě mnoho věřitelů raději volí cestu soudního výkonu rozhodnutí. Hlavním důvodem jsou peníze. Za podání návrhu na výkon rozhodnutí zaplatí navrhovatel tzn. věřitel soudní poplatek ve výši 2 % z vymáhané částky. Naproti tomu někteří exekutoři požadují po věřiteli zaplacení zálohy na odměnu za provedení exekuce, která může činit až 30 % z jejich celkové odměny a tato částka pak může převýšit uvedený soudní poplatek za výkon rozhodnutí.

 
Je však zapotřebí upozornit, že ne všichni exekutoři tuto zálohu požadují a pokud ano, ne vždy činí oněch 30 %.

 
Dalším rozdílem mezi oběma způsoby je také výkon prodejem movitých věcí. V případě soudního výkonu rozhodnutí totiž soudní vykonavatel, který přijde do bytu povinného, tyto jeho movité věci pouze sepíše a označí nálepkami. Naproti tomu exekutor je povinen tyto věci, které sepsal, rovněž zajistit, což dost často znamená jejich fyzický odvoz do nějakého skladu exekutora; záleží však na povaze a charakteru těchto věcí.

 
Tedy, každá z uvedených možností tak má své výhody a nevýhody a vždy bude záležet na konkrétním případu a konkrétním dlužníku a rovněž na zkušenostech věřitele s tím kterým způsobem.