Archiv pro rubriku: Nezařazené

Občanský zákoník

HLAVA PRVNÍ

NABÝVÁNÍ DĚDICTVÍ

§460

Dědictví se nabývá smrtí zůstavitele.

§461

§461 (1) Dědí se ze zákona, ze závěti nebo z obou těchto důvodů.

§461 (2) Nenabude-li dědictví dědic ze závěti, nastupují místo něho dědici ze zákona. Nabude-li se ze závěti jen část dědictví, nabývají zbývající části dědici ze zákona.

§462

Dědictví, jehož nenabude žádný dědic, připadne státu.

Odmítnutí dědictví

§463

§463 (1) Dědic může dědictví odmítnout. Odmítnutí se musí stát ústním prohlášením u soudu nebo písemným prohlášením jemu zaslaným.

§463 (2) Zástupce dědice může za něj dědictví odmítnout jen podle plné moci, která ho k tomu výslovně opravňuje.

§464

Prohlášení o odmítnutí dědictví může dědic učinit jen do jednoho měsíce ode dne, kdy byl soudem o právu dědictví odmítnout a o následcích odmítnutí vyrozuměn. Z důležitých důvodů může soud tuto lhůtu prodloužit.

§465

Dědictví nemůže odmítnout dědic, který svým počínáním dal najevo, že dědictví nechce odmítnout.

§466

K odmítnutí dědictví nemůže dědic připojit výhrady nebo podmínky; rovněž nemůže odmítnout dědictví jen zčásti. Taková prohlášení nemají účinky odmítnutí dědictví.

§467

Prohlášení o odmítnutí dědictví nelze odvolat. Totéž platí, prohlásí-li dědic, že dědictví neodmítá.

§468

K dědici neznámému nebo k dědici neznámého pobytu, který byl o svém dědickém právu vyrozuměn vyhláškou soudu a který v určené lhůtě nedal o sobě vědět, se při projednání dědictví nepřihlíží. Jeho opatrovník nemůže prohlášení o odmítnutí či neodmítnutí dědictví učinit.

Dědická nezpůsobilost

§469

Nedědí, kdo se dopustil úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho manželu, dětem nebo rodičům anebo zavrženíhodného jednání proti projevu poslední vůle zůstavitelovy. Může však dědit, jestliže mu zůstavitel tento čin odpustil.

Vydědění

§469a

§469a (1) Zůstavitel může vydědit potomka, jestliže
a) v rozporu s dobrými mravy neposkytl zůstaviteli potřebnou pomoc v nemoci, ve stáří nebo v jiných závažných případech,
b) o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl,
c) byl odsouzen pro úmyslný trestný čin k trestu odnětí svobody v trvání nejméně jednoho roku,
d) trvale vede nezřízený život.

§469a (2) Pokud to zůstavitel v listině o vydědění výslovně stanoví, vztahují se důsledky vydědění i na osoby uvedené v §473 odst. 2.

§469a (3) O náležitostech listiny o vydědění a o jejím zrušení platí obdobně ustanovení §476 a 480; v listině však musí být uveden důvod vydědění.

Přechod dluhů

§470

§470 (1) Dědic odpovídá do výše ceny nabytého dědictví za přiměřené náklady spojené s pohřbem zůstavitele a za zůstavitelovy dluhy, které na něj přešly zůstavitelovou smrtí.

§470 (2) Je-li více dědiců, odpovídají za náklady zůstavitelova pohřbu a za dluhy podle poměru toho, co z dědictví nabyli, k celému dědictví.

§471

§471 (1) Je-li dědictví předluženo, mohou se dědici s věřiteli dohodnout, že jim dědictví přenechají k úhradě dluhů. Soud tuto dohodu schválí, neodporuje-li zákonu nebo dobrým mravům.

§471 (2) Nedojde-li k dohodě mezi dědici a věřiteli, řídí se povinnost dědiců plnit tyto dluhy ustanoveními občanského soudního řádu o likvidaci dědictví. Dědici přitom neodpovídají věřitelům, kteří své pohledávky neoznámili přesto, že je k tomu soud na návrh dědiců vyzvalo, pokud je uspokojením pohledávek ostatních věřitelů cena jimi nabytého dědictví vyčerpána.

§472

§472 (1) Stát, jemuž dědictví připadlo, odpovídá za zůstavitelovy dluhy a za přiměřené náklady jeho pohřbu stejně jako dědic.

§472 (2) Není-li možno uhradit peněžitý dluh zcela nebo zčásti penězi z dědictví, může stát použít k úhradě i věcí, které jsou předmětem dědictví a které svou hodnotou odpovídají výši dluhu. Odmítne-li věřitel přijetí těchto věcí, může stát navrhnout likvidaci dědictví.

HLAVA DRUHÁ

DĚDĚNÍ ZE ZÁKONA

§473

§473 (1) V první skupině dědí zůstavitelovy děti a manžel nebo partner, každý z nich stejným dílem.

§473 (2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. Jestliže nedědí ani tyto děti nebo některé z nich, dědí stejným dílem jejich potomci.

§474

§474 (1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí v druhé skupině manžel nebo partner, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

§474 (2) Dědici druhé skupiny dědí stejným dílem, manžel nebo partner však vždy nejméně polovinu dědictví.

§475

§475 (1) Nedědí-li manžel, partner ani žádný z rodičů, dědí v třetí skupině stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.

§475 (2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědického podílu stejným dílem jeho děti. §475a Nedědí-li žádný dědic ve třetí skupině, ve čtvrté skupině dědí stejným dílem prarodiče zůstavitele a nedědí-li žádný z nich, dědí stejným dílem jejich děti.

HLAVA TŘETÍ

DĚDĚNÍ ZE ZÁVĚTI

§476

§476 (1) Zůstavitel může závěť buď napsat vlastní rukou, nebo ji zřídit v jiné písemné formě za účasti svědků nebo ve formě notářského zápisu.

§476 (2) V každé závěti musí být uveden den, měsíc a rok, kdy byla podepsána, jinak je neplatná.

§476 (3) Společná závěť více zůstavitelů je neplatná.

§476a

Vlastnoruční závěť musí být vlastní rukou napsána a podepsána, jinak je neplatná.

§476b

Závěť, kterou nenapsal zůstavitel vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně projevit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Svědci se musí na závěť podepsat.

§476c

§476c (1) Zůstavitel, který nemůže číst nebo psát, projeví svoji poslední vůli před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena a přítomnými svědky podepsána. Přitom musí před nimi potvrdit, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Pisatelem a předčitatelem může být i svědek; pisatel však nesmí být zároveň předčitatelem.

§476c (2) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Listinu musí svědci podepsat.

§476d

§476d (1) Zůstavitel může projevit svoji poslední vůli formou notářského zápisu; zvláštní zákon stanoví, kdy úkon musí být učiněn před svědky a kdy musí mít formu notářského zápisu.

§476d (2) Nezletilí, kteří dovršili 15. rok mohou projevit poslední vůli pouze formou notářského zápisu.

§476d (3) Osoby nevidomé mohou projevit poslední vůli též před třemi současně přítomnými svědky v listině, která musí být přečtena.

§476d (4) Osoby neslyšící, které nemohou číst nebo psát, mohou projevit poslední vůli formou notářského zápisu, nebo před třemi současně přítomnými svědky, ovládajícími znakovou řeč, a to v listině, která musí být tlumočena do znakové řeči.

§476d (5) V listině musí být uvedeno, že zůstavitel nemůže číst nebo psát, kdo listinu napsal a kdo nahlas přečetl a jakým způsobem zůstavitel potvrdil, že listina obsahuje jeho pravou vůli. Obsah listiny musí být po jejím sepsání přetlumočen do znakové řeči; i toto musí být v listině uvedeno. Listinu musí svědci podepsat.

§476e Svědky mohou být pouze osoby, které jsou způsobilé k právním úkonům. Svědky nemohou být osoby nevidomé, neslyšící, němé, ty, které neznají jazyk, ve kterém se projev vůle činí, a osoby, které mají podle závěti dědit.

§476f Závětí povolaný, ani zákonný dědic a osoby jim blízké nemohou při pořizování závěti působit jako úřední osoby, svědci, pisatelé, tlumočníci nebo předčitatelé.

§477

§477 (1) V závěti zůstavitel ustanoví dědice, popřípadě určí jejich podíly nebo věci a práva, které ji mají připadnout. Nejsou-li podíly více dědiců v závěti určeny, platí, že podíly jsou stejné.

§477 (2) Zůstavitel může závětí zřídit nadaci nebo nadační fond.

§478

Jakékoliv podmínky připojené k závěti nemají právní následky; ustanovení §484 odst. 1 věty druhé tím není dotčeno.

§479

Nezletilým potomkům se musí dostat aspoň tolik, kolik činí jejich dědický podíl ze zákona, a zletilým potomkům aspoň tolik, kolik činí jedna polovina jejich dědického podílu ze zákona. Pokud závěť tomu odporuje, je v této části neplatná, nedošlo-li k vydědění uvedených potomků.

§480

§480 (1) Závěť se zrušuje platnou závětí pozdější, pokud vedle ní nemůže obstát, anebo odvoláním závěti; odvolání musí mít formu, jaké je třeba k závěti.

§480 (2) Zůstavitel zruší závěť také tím, že zničí listinu, na níž byla napsána.

HLAVA ČTVRTÁ

SPRÁVCE DĚDICTVÍ

§480a

§480a (1) Správce dědictví vykonává až do skončení projednání dědictví soudem správu dědictví nebo jeho části, jestliže tak zůstavitel stanovil podle §480d nebo jestliže o tom rozhodl soud v řízení o dědictví.

§480a (2) Správce dědictví při výkonu své funkce vykonává práva a plní povinnosti, které ke svěřenému majetku příslušely zůstaviteli. Úkony přesahující rámec obvyklého hospodaření však může učinit jen se souhlasem dědiců a se svolením soudu. O úkonech pře-sahujících rámec obvyklého hospodaření rozhodují dědici nadpoloviční většinou. Při rovnosti hlasů nebo nedosáhne-li se většiny, rozhodne na návrh kteréhokoliv dědice soud.

§480a (3) Správce dědictví je povinen vykonávat svou funkci s péčí řádného hospodáře. Za škodu, kterou způsobil porušením svých povinností, odpovídá podle §420.

§480a (4) Dokud správa dědictví trvá, nemohou dědici s majetkem náležejícím do dědictví, který byl svěřen správci dědictví, nakládat nebo s ním činit jiná opatření; jejich oprávnění podle odstavce 2 tím nejsou dotčena. Totéž platí, má-li dědictví připadnout státu podle § 462.

§480b

§480b (1) Správcem dědictví může být ustanovena fyzická osoba, která je způsobilá k právním úkonům, nebo právnická osoba. Správce dědictví musí se svým ustanovením do funkce souhlasit. Má-li dědictví připadnout státu podle §462, může být správcem dědictví ustanoven také stát.

§480b (2) Správce dědictví je povinen podávat soudu zprávy o své činnosti nejméně dvakrát ročně, nerozhodl-li soud jinak.

§480b (3) Po skončení projednání dědictví předloží správce dědictví prostřednictvím soudu dědicům konečnou zprávu o své činnosti.

§480c

§480c (1) Správce dědictví má právo na odměnu a na náhradu hotových výdajů; svůj nárok vyúčtuje v konečné zprávě o své činnosti. Výši a způsob určení odměny a náhrady hotových výdajů stanoví Ministerstvo spravedlnosti vyhláškou.

§480c (2) Odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů je povinen zaplatit dědic, který nabyl dědictví, jež není předluženo; je-li více dědiců, zaplatí odměnu a náhradu hotových výdajů podle poměru hodnoty svých dědických podílů. V ostatních případech platí odměnu správce dědictví a náhradu jeho hotových výdajů stát. O odměně správce dědictví, o náhradě jeho hotových výdajů a o tom, kdo správci odměnu a náhradu hotových výdajů zaplatí, rozhodne po předložení zprávy podle §480b odst. 3 soud.

§480c (3) Na žádost správce dědictví může soud až do skončení projednání dědictví uložit dědicům, aby zaplatili správci dědictví zálohu na odměnu a na jeho hotové výdaje. Je-li však zřejmé, že dědictví je předluženo, může soud uložit zaplacení této zálohy státu.

§480c (4) Ustanovení odstavců 1 až 3 neplatí, byl-li správcem dědictví ustanoven stát.

§480d

§480d (1) Zůstavitel může stanovit, aby po jeho smrti až do skončení řízení o dědictví spravoval veškerý jeho majetek náležející do dědictví nebo podnik, nemovitost či jinou část jeho majetku náležejícího do dědictví správce dědictví.

§480d (2) Ustanovit správce dědictví podle odstavce 1 může zůstavitel listinou o ustanovení správce dědictví ve formě notářského zápisu. V listině o ustanovení správce dědictví musí být uvedeno, zda správce dědictví má spravovat veškerý majetek zůstavitele nebo jakou jeho část, kdo má funkci správce dědictví vykonávat a jeho souhlas s ustanovením do funkce správce dědictví.

§480d (3) Není-li v tomto zákoně uvedeno jinak, jakékoliv podmínky připojené k listině o ustanovení správce dědictví nemají právní následky.

§480d (4) Listina o ustanovení správce dědictví může být zůstavitelem zrušena jejím odvoláním nebo pořízením pozdější listiny o ustanovení správce dědictví, nemůže-li vedle ní obstát. Listina o ustanovení správce dědictví se zrušuje také odvoláním souhlasu s funkcí správce dědictví podle odstavce 6. Odvolání listiny o ustanovení správce dědictví a odvolání souhlasu s funkcí správce dědictví musí mít formu notářského zápisu.

§480d (5) Došlo-li ke zrušení listiny o ustanovení správce dědictví, nejde-li o zrušení odvoláním souhlasu s funkcí správce dědictví, je notář, který vyhotovil příslušný notářský zápis o jejím odvolání nebo o nové listině o ustanovení správce dědictví, povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět toho, kdo byl ustanoven správcem dědictví zrušenou listinou, že tato listina byla zrušena.

§480d (6) Ten, kdo byl zůstavitelem ustanoven správcem dědictví, může za života zůstavitele odvolat svůj souhlas s ustanovením do funkce správce dědictví. Byl-li souhlas odvolán, je notář, který o tom vyhotovil notářský zápis, povinen bez zbytečného odkladu vyrozumět zůstavitele.

§480e

§480e (1) Správce dědictví ustanovený zůstavitelem je povinen ujmout se výkonu své funkce ihned, jakmile se dozví, že zůstavitel zemřel, a vyrozumět o tom soud, který vede dědické řízení podle zvláštního právního předpisu.

§480e (2) Dědici mohou platnost listiny o ustanovení správce dědictví podle §480d odst. 2 zpochybnit pouze podáním žaloby proti správci dědictví na určení její neplatnosti. Byla-li taková žaloba podána, je správce dědictví oprávněn a povinen vykonávat svou funkci až do právní moci rozhodnutí soudu, kterým bylo určeno, že listina o ustanovení správce dědictví je neplatná, ledaže by jej soud v dědickém řízení funkce správce dědictví zprostil.

HLAVA PÁTÁ

POTVRZENÍ DĚDICTVÍ A VYPOŘÁDÁNÍ DĚDICŮ

§481

Je-li dědic jen jeden, potvrdí mu soud, že dědictví nabyl.

§482

§482 (1) Je-li více dědiců, vypořádají se u soudu mezi sebou o dědictví dohodou.

§482 (2) Neodporuje-li dohoda zákonu nebo dobrým mravům, soud ji schválí.

§483

Nedojde-li k dohodě, soud potvrdí nabytí dědictví těm, jejichž dědické právg bylo prokázáno.

§484

Soud potvrdí nabytí dědictví podle dědických podílů. Při dědění ze zákona se dědici na jeho podíl započte to, co za života zůstavitele od něho bezplatně obdržel, pokud nejde o obvyklá darování; jde-li o dědice uvedeného v ustanovení §473 odst. 2, započte se kromě toho i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při dědění ze závěti je třeba toto započtení provést, jestliže k němu dal zůstavitel příkaz anebo jestliže by jinak obdarovaný dědic byl proti dědici uvedenému v ustanovení §479 neodůvodněně zvýhodněn.

HLAVA ŠESTÁ

OCHRANA OPRÁVNĚNÉHO DĚDICE

§485

§485 (1) Zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice.

§485 (2) Nepravý dědic má právo, aby mu oprávněný dědic nahradil náklady, které na majetek z dědictví vynaložil; rovněž mu náležejí užitky z dědictví. Jestliže však věděl nebo mohl vědět, že oprávněným dědicem je někdo jiný, má právo jen na náhradu nutných nákladů a je povinen oprávněnému dědici kromě dědictví vydat i jeho užitky.

§486

Kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice.

§487

Ustanovení §485 a 486 platí i tehdy, jestliže dědictví připadlo státu.

Novinky v on-line právní poradně

On-line právní poradna na serveru Právník.cz nyní nabízí 3 varianty vložení dotazu:

  • běžný dotaz – vyřízení do 5 pracovních dní – cena 85 Kč (99 Kč přes SMS)
  • přednostní dotaz – vyřízení do 1 pracovního dne – cena 390 Kč
  • urgentní dotaz – do 2 hodin v pracovní dny 8:00-14:00 – cena 950 Kč

Administrativní poplatek lze uhradit několika způsoby:

  • on-line platební kartou (VISA, Maestro)
  • on-line peněženka GoPay
  • superCASH – vklad hotovosti na terminálech SAZKA
  • bankovní převod (tuzemský v rámci ČR)
  • zasláním speciálně zpoplatněné SMS zprávy (pouze běžné dotazy)

Pokud tedy opravdu spěcháte na vyřízení nějakého vašeho právního dotazu, vložte dotaz do poradny, zvolte urgentní dotaz, následně uhraďte poplatek platební kartou či vkladem hotovosti na terminálech SAZKA (tzv. superCASH), a pokud tak učiníte v pracovní době nejpozději ve 14:00, do 2 hodin máte od nás na e-mailu odpověď.

Poradna nabízí zodpovídání jednoduchých dotazů z oblastí:

  • občanské právo
  • obchodní právo
  • pracovní právo
  • rodinné právo
  • trestní právo

Máte-li zájem o vložení více dotazů či si chcete neomezeně prohlížet odpovědi na všechny dotazy v poradně, můžete využít předplacených služeb.

Máte-li zájem o rozsáhlejší právní služby (právní pomoc, sepsání či revize smlouvy aj.), kontaktujte partnerskou advokátní kancelář Mgr. Lucie Jindrová.

Právní poradna

Ve spolupráci s advokátní kanceláří Mgr. Lucie Jindrové jsme pro Vás nově připravili možnost přeposlání Vašich krátkých dotazů přímo právníkům této advokátní kanceláře.
 
Administrativní poplatek spojený s touto službou činí 99,- Kč a zahrnuje veškeré náklady spojené s tím, aby se Váš dotaz dostal řádně a včas do advokátní kanceláře. Úhrada probíhá formou zaslání SMS. Odpovědi na Vaše dotazy poskytuje advokátní kancelář bezplatně, nicméně jedná se pouze o krátké a stručné odpovědi – v žádném případě zde nebude řešeno obsáhlé poradenství.

 
V případě, že budete mít zájem tuto službu využít, podívejte se bližší informace.

 
Diskuzní fórum tak bude nadále sloužit zejména k diskuzím právního charakteru mezi našimi čtenáři.
 
Doufáme, že tyto novinky přispějí ke zkvalitnění našich služeb.

Provizní systém – vydělávejte s námi!

Vlastníte webové stránky? Pokud ano, tak čtěte dál!

Provizní systém přináší možnost výdělku za zprostředkování objednávek. Stačí, když si na své WWW stránky umístíte reklamní plochu, na které budeme zobrazovat reklamy na naše služby a produkty, anebo umístíte odkaz na naše stránky. Za každou realizovanou objednávku, která bude provedena zákazníkem, jenž přišel přes reklamu či odkaz na vašich stránkách, obdržíte část naší tržby. Zákazník může u nás objednat až 90 dní po první návštěvě přes vás.

Již za aktivaci provizního systému od nás dostanete 100 Kč!

Prostřednictvím provizního systému v současné době nabízíme produkty a služby těchto našich webů:

Pojištění.cz – on-line nabídka pojistných a finančních produktů – provize 7%
VašeStavba.cz – on-line prodej stavebního materiálů – provize 3%
 

Existují 2 možnosti, jak nás propagovat:

  • provizní odkazy – dostanete od nás adresu odkazu, kterou můžete umístit kam chcete a jak chcete – použít pro odkaz u nějakého obrázku, vložit jako odkaz do menu na vašich stránkách či v textu vašich stránek apod., fantazii se meze nekladou
     
  • provizní reklamní plochy – na vaše stránky vložíte speciální HTML kód, který bude vašim návštěvníkům zobrazovat naše reklamní bannery; v tomto případě lze také současně vydělávat za prokliky (0,50 Kč za placený proklik)
     
  • připravujeme: dohoďte nám dalšího účastníka a budete dostávat 10% z jeho provizí
     

Další informace:

Několik poznámek k parazitování na pověsti dle § 48 obchodního zákoníku

Nedávný případ skupiny školáků nabízejících k prodeji trička s nápisem „Česko“ zčeřil hladinu jinak poměrně klidných vod té části hospodářské soutěže vztahující se k citovanému ustanovení:

§ 48 – Parazitování na pověsti

Parazitováním je využívání pověsti podniku, výrobků nebo služeb jiného soutěžitele s cílem získat pro výsledky vlastního nebo cizího podnikání prospěch, jehož by soutěžitel jinak nedosáhl.

Potíž spočívá v tom, že font i barva písma ne náhodou evokuje důvěrně známé označení jednoho z největších tuzemských i zahraničních obchodních řetězců, k čemuž přispívá i samotná podobnost slov. Narážka na množství času, který Češi tráví v „novodobých katedrálách“ mezi regály a nákupními vozíky měla být ostatně podstatou zdánlivě nevinné recese. Prodej a tedy obohacování se díky známému logu a pověsti jiného podnikatelského subjektu ovšem v rovině práva velmi výrazně zavání kolizí.

Východiskem pro evropské úpravy známkového práva včetně české se stala již z 19. století pocházející Pařížská úmluva na ochranu průmyslového vlastnictví (tzv. Pařížská unijní úmluva- 1. verze z r. 1883), která jako předmět ochrany průmyslového vlastnictví vymezila mj. tovární nebo obchodní známky a známky služeb, a dále též potlačování nekalé soutěže.1 Již tehdy bylo na označení výrobků a služeb pohlíženo jako na výsledek dlouhodobé cílené snahy podnikatele-soutěžitele a jako na potenciál, který může odbyt produktu nezanedbatelně ovlivnit. V těchto intencích byla proto úprava práv k ochranným známkám specifikována i později, de lege lata v zákoně č. 441/2003 Sb. (zákon o ochranných známkách) a jako nekalosoutěžní zanesena taktéž do hlavy V. obchodního zákoníku.2 Stejně jako ostatní nekalosoutěžní jednání podléhá ovšem i parazitování na pověsti prostřednictvím ochranné známky resp. podobnosti s ochrannou známkou tzv. generální klauzuli § 44, tedy je třeba, aby takové počínání předně bylo

  • učiněno v rámci hospodářské soutěže

  • v rozporu s dobrými mravy soutěže

  • způsobilé přivodit újmu jiným soutěžitelům nebo spotřebitelům.

Ve smyslu shora uvedených zákonných podmínek i rozhodovací soudní praxe, kdy se ne zcela ostré pojmy jako dobré mravy soutěže či způsobilost přivodit újmu vykládají spíše extenzivně, by se neúspěch studentíků v případném soudním sporu nejspíš rovnal jistotě. Třebaže se v rámci hospodářské soutěže převážně jedná o odlišné segmenty trhu, první uvedená conditio sine qua non by ze strany obchodního řetězce byla obhájitelná nejsnáze, neboť pouhou nabídkou k prodeji již subjekt jakožto soutěžitel (nerozhodno, zda podnikatel) do hospodářské soutěže vstupuje. Poněkud komplikovanější se na první pohled zdá být posuzování dobrých mravů soutěže, avšak recese nerecese, ratio právní úpravy vychází z pomyslného principu „zasloužené tomu, kdo se zasloužil“ a v tomto případě prodejci zcela nepochybně profitují z všeobecné známosti ochranné známky, o niž se svým úsilím zasloužil někdo jiný. Tedy: v rozporu s dobrými mravy soutěže.

Nejdiskutabilnější a nejmlhavější by však zřejmě bylo posuzování faktické způsobilosti přivození újmy. Je otázkou, zda nápis zobrazující prostý název státu vůbec může nějakou škodu na pověsti obchodního řetězce způsobit, případně odradit od nákupů v obchodních domech označených stejnými barvami a stylem písma, jistá je nicméně skutečnost, že Tesco prakticky okamžitě reagovalo výzvou, nechť je předmětné zboží staženo z prodeje. Stěží se ostatně dalo očekávat, že trojnásobný vítěz soutěže Obchodník roku,3 jenž svou image pod drobnohledem profesionálního managementu po léta pěstuje, bude mít o ironickou publicitu skupinky studentů zájem. Ti proto ostře psanému dopisu, odůvodňovaného tím, že „tolerováním jednoho případu, ve kterém byla očividně porušena práva, by byl do budoucna vytvořen precedens“, chtějí raději vyhovět.

Vedle uvedeného režimu nekalosoutěžního navíc v daném případě naráží svoboda projevu alias svoboda recese, jak bylo zmíněno, na další, z právního hlediska velice silný, kalibr, a to na právo k ochranné známce. V trestněprávní rovině se obojí, tedy zásahy do obchodního renomé i do práva ke známce, prolíná v oddíle čtvrtém zvláštní části trestního zákona (z.č. 140/1961 Sb. v platném znění) s názvem Trestné činy proti předpisům o nekalé soutěži, ochranných známkách, chráněných vzorech a vynálezech a proti autorskému právu, proti právům souvisejícím s právem autorským a proti právům k databázi (§ 149 a násl.):

§ 149 – Nekalá soutěž

Kdo jednáním, které je v rozporu s předpisy upravujícími soutěž v hospodářském styku nebo se zvyklostmi soutěže, poškodí dobrou pověst nebo ohrozí chod nebo rozvoj podniku soutěžitele, bude potrestán odnětím svobody až na jeden rok nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

 

§ 150 – Porušování práv k ochranné známce, obchodnímu jménu a chráněnému označení původu

(1) Kdo doveze, vyveze nebo uvede do oběhu výrobky nebo služby neoprávněně označované ochrannou známkou, k níž přísluší výhradní právo jinému, nebo známkou snadno s ní zaměnitelnou, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.

(2) Stejně bude potrestán, kdo pro dosažení hospodářského prospěchu

a) neoprávněně užívá obchodní jméno nebo jakékoliv označení s ním zaměnitelné, nebo…

 

Jak je z citované dikce patrno, úvahy o aplikaci těchto ustanovení jsou pro vykreslenou konkrétní situaci na místě, přičemž trestněprávní objekt – právo k ochranné známce- požívá ochrany silnější než objekt – řádný (ve smyslu nestižený nekalosoutěžním jednáním) průběh hospodářské soutěže- což vyplývá z maximální možné sankce dvou resp. jednoho roku trestu odnětí svobody. Tedy i v případě, že by trika nebyla nabízena k prodeji, nýbrž rozdávána zdarma, čímž by došlo k odstranění soutěžního charakteru a vyplutí z vod obchodního zákoníku,4 by pomyslný vítr vanul Tescu dál do plachet. Není tudíž divu, i s ohledem na emisi řádově stovky triček, že bylo zatroubení k ústupu tím nejschůdnějším řešením.

 

 

Česko

 

obrázek převzat z www.idnes.cz [13.10.2007] dostupné z http://ekonomika.idnes.cz

 

 

1) čl. 1 odst. 2; v ČR byla uvedená úmluva publikována jako vyhláška MZV pod č. 64/1975

2) zákon č. 513/1991 Sb. v platném znění

3) viz. Tesco vyhrálo soutěž Obchodník roku 2007, [citováno 13.10.2007] dostupné z http://ekonomika.idnes.cz

4) což nevylučuje možnost ochrany právnické osoby dle občanského práva- viz. § 19b odst. 3. obč. zák. (z.č. 40/1964 Sb. v platném znění

 

Autor: Mgr. David Zdeněk, AK Bouček & Jandura, Hradec Králové

Nábor nových redaktorů (aktualizováno)

AKTUALIZACE dne 11.5.2007 

STARTUJEME:  Server Pravnik.cz se připravuje na oficiální zahájení činnosti, a proto hledáme redaktory, přispěvovatele a autory nových článků.

Vážení přátelé,

máte-li zkušenosti s právním prostředím a máte-li navíc chuť o tom psát, pak jste na našem webu správně. Náš tým hodlá rozšířit své řady o nové kolegy, kteří budou jistě přínosem jak pro web, tak především pro informacechtivé čtenáře.

Tato práce je vhodná i pro studenty, kteří při studiu právnické fakulty píší nejednu zajímavou práci – tak proč se o ní nepodělit? Každý zde uveřejněný článek bude honorován (více informací zašleme případným zájemcům v návrhu smlouvy).

Témata článků by pochopitelně měla být zaměřena na právo a oblasti s ním spojené – případné konzultace budou někdy nutné – vždy samozřejmě po vzájemné dohodě. Pro začátek bychom uvítali články na téma: internet a problémy s ním spojené, občanské, rodinné a obchodní právo.

Zájemci hlaste se, prosím, na následující e-mailové adrese:

j o b @ p r a v n i k . c z

 

AKTUALIZACE: Omlouváme se dřívějším zájemcům. Z organizačních důvodů jsme neodpověděli na všechny zaslané e-maily. Pokud máte stále zájem o spolupráci, tak nás opětovně kontaktujte na výše uvedené e-mailové adrese. Děkujeme za pochopení a věříme, že přijmete naši omluvu.

Václav Klaus

Předseda ODS Václav Klaus oznámil, že na následujícím kongresu své strany již nebude kandidovat na předsednickou funkci s odůvodněním, že se hodlá ucházet o funkci prezidenta republiky a „je nemyslitelné, aby kandidátem byl předseda nějaké parlamentní strany“. Na první pohled statečný a „státnický“ čin velkého politika, který – vzhledem k tomu, že mu pozorovatelé nedávají nejmenší šance na zvolení – pro dobro „své ODS“ riskuje, že poprvé od roku 1990 opustí (tedy alespoň podle funkcí) politickou první ligu. Zkusme se ale podívat, jaké jiné alternativy měl Václav Klaus před sebou. Zaprvé mohl podstoupit souboj s Evženem Tošenovským, jehož výsledek by nebyl dopředu jistý a případný neúspěch by byl jistě pro ego pana profesora velice nepříjemnou záležitostí. Zadruhé mohl předseda ODS prostě znovu nekandidovat s poukazem na vlastní zodpovědnost za neúspěch v parlamentních volbách, případně s prohlášením, že již není pro stranu přínosem. Takové „doznání“ by pro ješitného expremiéra bylo ale asi podobně bolestivou záležitostí jako prohra ve stranických volbách, v nichž by byl pokládán za favorita. Václav Klaus si proto vybral pro sebe tu nejjednodušší cestu – bude kandidovat na funkci hlavy státu. V takovém klání se od něj nebude nic očekávat a případný úspěch může proto pouze příjemně překvapit. Tato cesta tedy umožňuje dlouholetému předsedovi ODS odejít (nebude-li zbytí) ze špičkové politiky se ctí, s hlavou vzpřímenou.

Otázkou zůstává, proč Václava Klause v prezidentských volbách a priori odepisovat. Jistě, za současné situace nemůže počítat s jinými hlasy než svých spolustraníků, ale toto tvrzení platí pro první kolo v podstatě i pro ostatní navrhované kandidáty, neboť všechna seskupení budou mít své kandidáty, což z logiky věci znamená, že nikdo (nebo jen zanedbatelné výjimky) nebude hlasovat pro kandidáta někoho jiného. Klaus nebude mít v druhém kole (do kterého se pravděpodobně bez problémů dostane) sice výhodu „všeobecně přijatelného kandidáta“, ale tím nemusí být ani druhý finalista. My nyní navíc ani netušíme, co by ODS byla ochotna nabídnout (a jestli vůbec bude mít co nabídnout) za případnou podporu svého duchovního otce. A to tu máme ještě nejnovější trumf občanských demokratů – přímou volbu prezidenta. Z ústavně právního hlediska je sice prakticky nemožné danou konstituční změnu provést v požadovaném čase, ale vzhledem k tomu, že „téměř všichni jsou pro a nikdo není proti“ nemůžeme ani tuto alternativu vyloučit. Sám Klaus navíc bagatelizoval časové hledisko prohlášením v tom smyslu, že stát může být klidně půl roku bez prezidenta (dokonce nostalgicky zavzpomínal na období po rezignaci Václava Havla v roce 1992).

Blízká budoucnost dá tedy odpověď na otázku, zda nemáme přestat odhadovat šance Václava Klause ve volbách Parlamentem a začít odhadovat jeho šance v přímé volbě prezidenta občany.

Vládní krize zažehnána, skuteční viníci nepotrestáni

Ve středu 18. 9. 2002 byla zažehnána pět dní trvající vládní krize. Přes počáteční hysterické výzvy k demisi (podávané nicméně tradičně klidnou formou) ministrů za US-DEU, se premiér Špidla po nějaké době pravděpodobně uklidnil (otázkou zůstává, jakou roli sehrála schůzka u prezidenta Havla) a „viníkům“ dal pouze podmínku s výstrahou.

Vyřešení krize kabinetu musíme hodnotit jednoznačně kladně a to už jen z toho prostého důvodu, že potenciální menšinová vláda ČSSD, KDU-ČSL by se v dané situaci musela opírat o hlasy poslanců KSČM (kteří by pochopitelně za svou podporu také něco chtěli – a to by pro tuto zemi, myslím, nebylo dobré). Budoucnost ukáže, nakolik stabilní tato vládní kolice bude po přijetí dodatku ke koaliční dohodě, neboť US-DEU se tímto zavázala, že při dalším „selhání“ ztratí vládní pozice. Z této vládní krize vychází ČSSD bezpochyby jako vítěz, protože si nejen „došlápla“ na nejmenšího koaličního partnera, ale dokonce si jej zavázala, že tento v případě odchodu z vlády následující menšinovou vládu „neshodí“.

Tak si to tedy shrňme! Vláda předsedy vlády Špidly vyšla z krizové situace posílena (podle hesla: co nás nezabije, to nás posilní) a nespolehlivá US-DEU dostala důrazné napomenutí – viníci byli potrestáni. Tak je to správné, tak to má být, řekla by jistě jedna z figurek Černých baronů.

Podle mého názoru to však nebyla US-DEU ani rebelantská poslankyně Marvanová, kdo právě zažehnanou vládní krizi způsobili. Samozřejmě, Hana Marvanová hlasovala proti vládnímu návrhu, čímž jej pomohla zamítnout a porušila tak (pravděpodobně) koaliční dohodu. Nicméně, bylo to takové překvapení? Slibovala snad Marvanová před hlasováním podporu, a během hlasování náhle „zradila“? Ne! Ex-předsedkyně UD-DEU dávala jasně najevo, že vládní návrh změn daňových sazeb je pro ni v dané podobě nepřijatelný. Nikdo ji však neposlouchal. Proč také? Návrh byl vládou přijat (aby ne, když v ním má Sociální demokracie většinu) a tím pádem nebylo co řešit. Jedna poslankyně (a ještě k tomu z nejmenší z vládních stran, která navíc hraje v samotné vládě roli „pátého kola u vozu“) si přece nebude „vyskakovat“ a měnit vládní návrh! A to je právě ten problém. Za situace, kdy má vládní koalice v dolní sněmovně jednoznačnou většinu, by hlas jedné poslankyně nebyl relevantní. Ale my jsme v situaci (a ne poprvé, vzpomeňme poslance Wagnera), kdy jediná poslankyně může rozhodovat o bytí a nebytí vládních návrhů zákona. Nemá smysl proti tomu protestovat a naivně navrhovat Marvanové, aby se mandátu vzdala, je potřeba si prostě na danou situaci zvyknout a „hrát hru“ podle stávajících pravidel – v tomto případě některé problematické návrhy s Marvanovou předem konzultovat (a to nejen formálně).

Za jednoznačné viníky vládní krize pokládám proto předsedu vlády Špidlu a jeho ministra financí Sobotku, kteří vystupovali před hlasováním v roli osvícených despotů, kteří předkládají to nejlepší možné řešení, a nikdo z vládní koalice nemá právo toto jakýmkoliv způsobem zpochybňovat. Konkrétní zodpovědnost padá potom na bedra ministra financí, který se neobtěžoval zjišťovat, zda má jeho návrh ve sněmovně podporu, což je za daných okolností jasná politická chyba. Chtěl bych na tomto místě připomenout, že z vlády Miloše Zemana „musel rád odejít“ populární Otakar Motejl, protože prostě nebyl schopen pochopit, že musí pro své návrhy (které byly vypracovány odborníky z oboru) hledat podporu v parlamentu. Jestli si i ministr Sobotka bude myslet, že Poslanecká sněmovna je pouze místo, kde jeho návrhy budou automaticky schvalovány, mohl by se do budoucna o své ministerské křeslo bát. Ale to je pochopitelně pouze teorie. Ministr Sobotka se těší přízni šéfa vlády a to je rozhodující.

Hlavní viníci tedy vyšli z vládní krize nepotrestáni, protože je jednak nikdo neidentifikoval a navíc je ani nemá kdo potrestat. Tedy zatím. Jediným soudcem jsou voliči, ale volby jsou za dlouho!

Nové předpisy ve Sbírce

Částka 141

401/2002    Vyhláška Ministerstva vnitra, kterou se mění vyhláška Ministerstva vnitra č. 152/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 130/2000 Sb., o volbách do zastupitelstev krajů a o změně některých zákonů, vyhláška Ministerstva vnitra č. 233/2000 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 247/1995 Sb., o volbách do Parlamentu České republiky a o změně a doplnění některých dalších zákonů, ve znění zákona č. 212/1996 Sb., nálezu Ústavního soudu vyhlášeného pod č. 243/1999 Sb. a zákona č. 204/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a vyhláška Ministerstva vnitra č. 59/2002 Sb., o provedení některých ustanovení zákona č. 491/2001 Sb., o volbách do zastupitelstev obcí a o změně některých zákonů

402/2002    Vyhláška Ministerstva zemědělství, kterou se mění vyhláška Ministerstva zemědělství č. 298/2000 Sb., kterou se stanoví seznam vinařských obcí, seznam viničních tratí a jejich vymezení a seznam odrůd révy vinné v jednotlivých vinařských oblastech, z jejichž hroznů lze vyrábět víno s přívlastkem, ve znění vyhlášky č. 228/2001 Sb.

403/2002     Sdělení Ministerstva vnitra o opravě tiskových chyb v zákoně č. 320/2002 Sb.